Jací jsou? - Irové

Lidé často mají všechny Iry za ohnivé pihovaté zrzouny, kteří začnou rvačku kvůli sebemenšímu pocitu znevážení (například když je někdo nazve Brity). Pihy by docela seděly, ale typický Ir je hnědovlasý a modrooký. A ač jsou potomky Keltů, neohroženého lidu, jehož bojovníci pádili do bitvy nazí, běžný dnešní Ir by si dobře rozmyslel, než by vběhl nahý třeba jen do koupelny. Typický Ir se rád považuje za výjimečně vyrovnaného, se silným vztahem k půdě, lhostejného k materiálním statkům.

Irové mají šarm a hodně mluví. Možná to souvisí s životem na osamělém, mlhou zahaleném ostrově. Milují barvité obraty, rádi přehánějí a mají cit pro zkrášlování mluvy, který občas využívají i v urážkách, které díky tomu ani moc urážkami nejsou. Irové produkují pozoruhodné množství literatury, což dokládají i 4 Nobelovy ceny. Bylo mnoho pokusů irský literární fenomén vysvětlit. Bezpochyby v zemi, kde je tak málo posluchačů, si lidé zvyknou na samomluvu, od níž je to ke psaní už jen krůček. Svou roli musí hrát i irský jazyk, který dodává poněkud chladné angličtině vřelosti. Irský systém dopravního značení má mnoho společného s každodenní mluvou Irů. V obou případech není vždy účelem komunikace. V řadě oblastí Irska se zdá, že jsou značky schválně navržené tak, aby pravdivé informace o poloze nejbližšího městečka nepadly do rukou nepřítele.

Nejčistším projevem rozporuplnosti Irů je to, že se považují za šťastlivce. „Irské štěstí“ se stalo globálním synonymem pro přízeň osudu navzdory tomu, že irské dějiny charakterizuje válka, hladomor, hromadná emigrace a chudoba. Je dost možné, že zprvu bylo toto úsloví používáno sarkasticky, ale ironický nádech se brzy vytratil. Irové se rádi baví, popíjí, zazpívají si a zatančí. Irská hospoda je pojem sám o sobě a irskou whisky asi netřeba představovat.